Kateřinický trail

 

Výsledková listina 2019

Fotografie 2019

8. ročník běžeckého závodu Kateřinický trail, ve kterém překonáváte především sami sebe!

Registrace do závodu je již možná pouze v den závodu na místě viz. Propozice.
Startovní listina zde: https://registrace.onlinesystem.cz/Season/21/katerinicky-trail

Místo: areál u obecního úřadu Kateřinice u Příbora, okres Nový Jičín
Kateřinice čp. 127, 742 58 Kateřinice
GPS: 49.6674286 N, 18.1873000 E

Trať: Od 600 metrů do 12000 metrů
Trať ve formě gpx souboru ke stažení zde

Pro koho: Děti, ženy, muže a diváky

Změny a novinky pro 8. ročník

• Štafeta (2 dospělí a 2 děti na 4 x 600 m)
• Prodloužení délky tratí na 6000 metrů a 12000 metrů
• Změněný profil tratě
• Změna věkových kategorií
• Přidání kategorie Ty & já na 12000 metrů

 

 

 

 

 

 

Hlavní cenou v tombole je zapůčení automobilu na víkend od společnosti KODECAR.

Rozdělení kategorií
Pro zařazení do kategorií je rozhodující rok narození.

1)	Děti do 6 let (v doprovodu rodičů) (ročník 2019 – 2013)	600 metrů
2)	Děti od 7 do 8 let (ročník 2012 – 2011)	600 metrů
3)	Děti od 9 do 12 let (ročník 2010 – 2007)	1 200 metrů
4)	Ženy od 13 do 34 let (ročník 2006 – 1985)	6 000 metrů
5)	Ženy od 35 do 49 let (ročník 1984 – 1970)	6 000 metrů
6)	Ženy 50+ (ročník 1969 – 1919 :-))	6 000 metrů
7)	Ženy od 13 do 34 let (ročník 2006 – 1985)	12 000 metrů
8)	Ženy 35+ (ročník 1984 – 1919 :-))	12 000 metrů
9)	Muži od 13 do 34 let (ročník 2006 – 1985)	6 000 metrů
10)	Muži od 35 do 49 let (ročník 1984 – 1970)	6 000 metrů
11)	Muži 50+ (ročník 1969 – 1919 :-))	6 000 metrů
12)	Muži od 13 do 34 let (ročník 2006 – 1985)	12 000 metrů
13)	Muži 35+ (ročník 1984 – 1919 :-))	12 000 metrů
14)	Ty & já (smíšené dvojice) (ročník 2006 – 1919 :-))	6 000 metrů
15)	Ty & já (smíšené dvojice) (ročník 2006 – 1919 :-))	12 000 metrů
16)	Štafeta 2 dospělí a 2 děti (2 dospělí ročník 2003-1919 a 2 děti ročník 2012-2004)	4 x 600 metrů
17)	Hobby (všechny věkové kategorie)	3 500 metrů

Poznámka ke štafetě: 2 dospělí ročník 2003 – 1919 a 2 děti ročník 2012 – 2004; max počet 15 štafet

 

Základní pravidla štafetového závodu

• Předávací území je dlouhé 20 metrů.
• Musí být vymezeno dvěma hraničními čárami širokými 50 mm vzdálenými 10 metrů vpřed i vzad od středové čáry předávacího území.
• Štafetový kolík je válcové těleso hladkého povrchu z libovolného materiálu. Jeho délka nesmí být větší než 300 mm a kratší než 280 mm a nesmí mít hmotnost menší než 50 g.
• Barva štafetového kolíku musí být takový, aby byl jasně viditelný během závodu.
• Kolík musí být nesen v ruce po celý závod.
• Upadne-li na zem, musí jej bezpodmínečně zvednout běžec, který jej upustil.
• Při předání musí být kolík předán uvnitř předávkového území.
• Předávka začíná v okamžiku, kdy se přebírající běžec poprvé kolíku dotkne a končí teprve v okamžiku, kdy je kolík pouze v ruce přebírajícího běžce.
• Rozhodující je poloha kolíku v předávkovém území, nikoli poloha těla nebo končetin běžců. Kolík nesmí být hozen, ale předán z ruky do ruky.
• Předání kolíků mimo předávkové území znamená diskvalifikaci.
• V úseku předávkového území očekávající běžci zaujmou postavení u vnitřního okraje dráhy podle toho jak členové družstev dobíhají, avšak tak, aby do sebe nestrkali a nepřekáželi jiným závodníkům v běhu.

Ty & já smíšené dvojice

• Život je příliš krátký na to, abychom jím běželi sami. Běžíš-li s někým, zvlášť tobě blízkým, zažíváš dvojnásobnou radost. Máš-li trable, při běhu ve dvou se stávají polovičními. Zkus to a poznáš, že to jinak nechceš. A to dokonce tehdy, jsi-li vlk samotář.
• Pro holky, co si chtějí vyzkoušet závod tohoto typu a nechtějí do toho jít samy. Pro kluky, kteří v tom holky nechtějí nechat. Pro kámoše, parťáky, minulé, současné a případné budoucí lásky.
• Představte si, že na trailu doběhnete 6000 metrů (1 kolo) a jste v cíli. Na místo pocitu „mám to za sebou“, stepujete v cíli a čekáte, jak zvládne stejnou trať vaše partnerka. Udělali jste dostatečný náskok? Využije ho? Nevyužije? Anebo vylepší, co jste pokazili?
• Schválně kam až to dotáhneš se svým parťákem nebo parťačkou, vaše časy budou sečteny. Navíc bude každý z běžců zároveň klasifikován ve svých původních běžeckých kategoriích, má tedy šanci uspět na dvou frontách.

Co nám přináší trénink smíšených dvojic?

• Snadněji si udržíme motivaci.
• Rychleji splňujeme stanovené cíle a snažíme se je o to více překonávat.
• Ve dvou si užijeme více legrace, ve dvou se to přece jen lépe táhne. 🙂
• „Sparing partner“ nám pomůže stanovit si i cíle nové.
• Sdílení pocitů, vzájemnou komunikaci, využití času, kdy ani jeden z náš nemůže zírat do mobilu a výbornou možnost si popovídat. Mluvení při běhu, tzv. „talk test“, je dobrým ukazatelem toho, jaké tempo je pro vás optimální. Je to takové tempo, při němž zvládnete mluvit plynule bez zajíkání a bez nepřiměřeného zadýchání.

Co nám přináší závod smíšených dvojic během a po závodě?

• Vzájemnou podporu a pocit, že na to nejsme sami.
• Ještě dlouho po závodě budeme mít společné téma k hovoru a další společné vzpomínky.
• Společnou radost, spoustu vyplavených endorfinů, což naším nervovým receptorům říká, že za to může nejen běh, ale i osoba, se kterou běh provozujeme.

Pro koho je smíšený běh vhodný?

• Pro kohokoliv od 13 do 100 let.
• To, že jde o běh v páru ve složení žena a muž, neznamená, že dvojici můžou tvořit jen manželské páry, závod je otevřený pro smíšené dvojice, které tvoří přátelé, kolegové, sousedé, kamarádi, kluci a holky, anebo lásky staré, stávající, či nové.

Pravidla běhu smíšených dvojic

• Můžete, ale nemusíte běžet od startu až do cíle společně.
• Můžete taktizovat každý podle svého plánu, nezáleží, kdo bude v cíli první. Vaše časy se po doběhu sečtou a vyhodnotí se jako jeden výsledný čas.
• Nadále vám bude měřen váš individuální čas, a tak se můžete umístit i ve své původní kategorii jako jednotlivec. Dvojí radost a motivace. 😉
• Při registraci zaplatí každý samostatné startovné sám za sebe. Smíšený běh dvojic nebude zpoplatněn žádnou další finanční částkou, bude však muset být provedena nová samostatná registrace pro přihlašovanou dvojici.

Co je trail?

Ať už v horách nebo v nížinách, trailový běh je velmi atraktivní záležitost. Nejen, že vás donutí sáhnout si na dno, ještě vám přinese plno vnitřních zážitků, když budete probíhat otevřenou a člověkem neporušenou nebo velmi málo ovlivněnou přírodou.

Když se v běžeckých kruzích vysloví slovo trail, rozdělí se přítomní obvykle na dvě skupiny. Jedné ihned zasvítí oči a druhá nechápavě kroutí hlavou. Trail v angličtině znamená „cesta, pěšina, stezka.“ Dříve toto označení používali běžci pro terény vedoucí ve vysokých horách, na nichž bylo nutné překonat velké převýšení. Dnes se tímto výrazem označují cesty a stezky s přírodním podkladem vedoucí klidně i mezi poli. Mohou vést klidně i tři metry od dálnice. Jinými slovy, trail dnes můžete běhat i ve městech.

Tak, či tak, trailový běh vám vždy poskytne jiný zážitek, než běh po rovných a zpevněných cestách. Trailový běh vám rozhodně vždy pomůže zpestřit váš trénink a navíc má mnohem větší tréninkový efekt, než běh po silnici a zpevněných – rovných, cestách. Jeho výhody jsou zřejmé. Čím méně schůdný terén, tím více je běh fyzicky náročnější. Kdo trailový běh jednou sám vyzkoušel, naučí se jeho výhody rychle ocenit.

Tréninkový přínos trailového běhu není nic nového pod sluncem. Toto již dávno znali Zátopek – Zátopkovy okruhy v Houšce. Vzpomeňme si na Rona Clarka a jeho běhy v buši nebo již v minulých dílech zmiňovaného Vlastimila Zwiefelhofera jeho trénink v čerstvě vyorané brázdě. Všichni tito a mnozí jiní vynikající zahraniční běžci minulosti, běžci ověnčení světovými rekordy a olympijskými medailemi, běhali v tréninku minimálně jednou týdně přes „hory a přes doly“, aby natrénovali sílu, rychlost, koordinaci a vytrvalost. Jenom se tomu tehdy neříkalo trailrunning, ale fartlek, neboli hra s rychlostí. Jak vidíte – všechno už tu bylo.

Tři pádné důvody, proč opustit zpevněné cesty

Trailový běh vás učiní silnějšími

Při trailovém běhu musíte přizpůsobovat délku kroku co krok. To je způsobeno nerovnostmi terénu a různými překážkami, jako jsou větve, kameny, kořeny, louže…, které vám leží v cestě. To pro vás bude pozitivní v tom, že nebudete zatěžovat stále stejné svaly na nohách, jako při stejnoměrném a rovnoměrném běhu po asfaltu. Také však budete zaměstnávat daleko větší počet svalů. Pokud je ten podklad ještě navíc měkký, kluzký, sypký…, budou vaše svaly zatěžovány ještě více. Každý krok vás bude stát mnohem více síly a to bude mít pozitivní vliv na vaše svalstvo. Jestli nevěříte, zkuste si při stejné intenzitě (stejné tepové frekvenci) zaběhnout na silnici a pak v terénu jeden kilometr. Zjistíte, že po silnici jej zvládnete mnohem rychleji, než v terénu.

Podobné jako s během v terénu se to má s během do kopce. I tady platí, čím více síly vás to bude stát, tím větší tréninkový efekt vám to přinese. Při běhu do kopce jsou výrazněji posilovány svaly přední strany stehen a také hýžďové a lýtkové svaly. Má to však jeden háček – běhy do kopce byste měli zařazovat jen v přiměřené míře, jinak by u vás mohlo snadno dojít k přetrénování či zraněním. Na druhou stranu však, pokud trénink v terénu či kopcích budete zařazovat pravidelně, tak si to budou vaše svaly pamatovat a budou se snažit tomu přizpůsobit, aby snížily celkové zatížení. Což je vlastně podstatou tréninku – naučit tělo pracovat ve vysokých obrátkách s nižší intenzitou (námahou).

Trailový běh vás naučí koordinaci a rychlosti

Hodně běžců je zvyklých běhat úsporně, tedy tak, aby při běhu vynakládali co nejmenší úsilí. To samozřejmě není nic špatného, ale je třeba si uvědomit, že i když se připravujeme dejme tomu na rovinný městský maraton, který se běží po ideálně rovném asfaltovém povrchu, kde předpokládáme pravidelné tempo, měli bychom tělo připravit na změny. Změny tempa, změny směru, změny větru…, které jsou vyvolány tím, že běžíme v davu a dopředu nemůžeme předpokládat, jak se ten, co běží před námi, zachová, odkud nám foukne. Na to se připravujeme zařazením tempových tréninků, zařazováním běžecké abecedy, zařazováním různých běžeckých cvičení, footcampem …

Trailový běžec může všechny tyto formy tréninku s klidem vypustit. Stálé střídání běhu do kopce, z kopce, střídání směru a tempa, vedou k tak mnohostranným změnám délky a frekvence kroků, že se to jen těžko dá efektivněji naučit výše zmíněnými „náhražkami“ (cvičeními). Když k tomu ještě připočítáte nízko visící větve, kameny přes cestu, bludné kořeny a pařezy, je trailový běh náročnější než všechna koordinační cvičení dohromady,ba navíc to máte v jednom pytli.

Trailoví běžci nemusejí dokonce zařazovat ani tempový běh, protože běhání v terénu vyžaduje už samo o sobě průběžné měnění tempa. Tempo musíte stále přizpůsobovat aktuálnímu terénu. Jen velmi málokdy se vám naskytne při trailovém běhu příležitost běžet stejnoměrně a když jo, tak jste na silnici.

Trailový běh snižuje riziko poranění

Při trailovém běhu jsou svaly, šlachy a úpony zatěžovány mnohostranně. Nejen že to vylučuje jednosměrné a jednostranné zatížení, ale zároveň to chrání před přetížením a následnými zraněními. Když se provádí správně, snižuje trailový běh riziko poranění, protože posiluje klouby a svaly zejména dolní poloviny těla. Tím se také snižuje riziko problémů s achilovkami a holeněmi. Kromě toho silné kotníky, respektive správná práce kotníků, snižuje zatížení kolen. Také budete méně náchylní k distorzím (vyvrtnutím) kotníků. Ale POZOR! Vše má svůj čas. Když jste až doposud běhali po rovných vyasfaltovaných či zpevněných cestách, nesmíte si myslet, že jakmile vyrazíte do terénu, získáte okamžitě všechny bonusy, které tento běh skýtá. Vše má svůj čas. Takže, trailový běh začněte zařazovat postupně a postupně jej také navyšujte, jinak si můžete naopak způsobit vážná zranění!

Cvičení na vaše první trailové dobrodružství

Toto cvičení provádějte několikrát denně a také po běžném běžeckém tréninku.

Postavte se bosí na jednu nohu, zavřete oči a balancujte na této noze 10 – 60 sekund. Toto cvičení provádějte na každé noze až 10x, a to několikrát denně.

 Vybíháme do přírody

Běžecké trendy směřují ke 3D. Zpočátku se běhalo jen na atletické dráze, pak se běh přesunul do ulic velkých měst a nyní objevuje stále více běžců dobrodružství běhu v přírodě, běh po nezpevněných cestách, přes výmoly, větve, kořeny, hory a doly.

Možná vám bude následující příběh povědomý: náš hrdina, říkejme mu třeba Petr, běhá každý rok na jaře i na podzim maraton. Doma už mu visí pěkná řádka medailí a diplomů ze závodů. A najednou se mu na ten další v řadě prostě nějak nechce. Dokonce se mu tak nějak nechce běhat vůbec…

A v tomto okamžiku vstupuje do našeho příběhu Pavel. Pavel už mu zkřížil cestu několikrát, bydlí hned ve vedlejším domě, ví o něm, že také běhá, ale ačkoli běhají oba po stejných místech, na svých běžeckých trasách ho nikdy nepotkal. Nebylo by na něm nic nápadného, kdyby ovšem neměl vždycky při návratu tak neuvěřitelně špinavé běžecké boty. Když se zase potkali na cestě k blízkému lesíku, kde si chtěli oba odběhnout svou rundu, zvítězila v Petrovi zvědavost a zeptal se Pavla, jak je možné, když oba běhají ve stejném lese a ve stejnou dobu, že se nikdy nesetkají na jedné z cest, které les protkávají.

Pavel nebyl vůbec překvapený a vysvětlil Petrovi, že na cestě se potkat nemůžou, protože on po nich prostě neběhá. Běhá mimo zpevněné cesty, terénem, ve kterém moc lidí nepotká. Je to vždycky dobrodružství a čas při tom utíká jako splašený. Na Petra to udělalo dojem a tak se domluvili hned na druhý den, že si vyběhnou spolu a Pavel mu ukáže, jak vypadá takový trailový běh v praxi.

Ráno vyběhl Petr ve svých lehoučkých závodních botách, Pavel měl na nohou běžecké boty s výrazně profilovanou podrážkou a goretexovou membránou. Petr les vůbec nepoznával! Je možné, že tudy skoro každý den běhával tolik let? „Své“ cesty občas akorát občas křižoval, ale jinak ho Pavel vedl opravdu výhradně mimo ně, přes kořeny, díry, mech, kapradím… Petr se sice víc klouzal, než běžel, ale i tak si užíval přírody i běhu plnými doušky.

Najednou ho Pavel zastavil a ukázal mu srnku, která se poklidně pásla opodál. To se mu při jeho trénincích nikdy nestalo. Pak se ho Pavel zeptal, jestli se bojí vody. Chvíli poté, co řekl, že ne, už se brodili mělkým potůčkem. Po 70 minutách se proklestili větvemi zase na kraj lesa, oba mokří až po kolena, špinaví i za ušima, zpocení – ale šťastní. A Petr byl chycen kouzlem trailového běhání.

Jestli se vám příběh Petra a Pavla líbil, zřejmě jste jedni z mnoha, které nový trend oslovil.

Od přespoláků a crossu po trail

Zdá se vám, že jste objevili nový svět? Ale kdeže. Trailové běhání se objevilo mnohem dříve než v posledních dvaceti letech. Dokonce tu bylo mnohem dříve, než to běhání na dráze či po ulicích velkých měst. Když jsem začínal běhat, což už je 46 let, tak většina závodů, které jsem běhal, byly právě závody v přírodě. Tehdy se jim říkalo přespoláky. Dneska jsou to crossy nebo trailové běhy, holt i tady dostává čeština a našinec na frak.

Dokonce i hrdinové největšího současného světového – běžeckého bestselleru – Born To Run neběhají nic jiného než trail. Všichni etiopští nebo keňští běžci, co jich dnes po savanách běhá, začínají běhat v přírodě, tedy běhají trail. Z toho se dá vyvodit, že běhat trail je vlastně in. Ba není to jen in, ona je to holá nutnost. Asi není úplně od věci, že takoví běžci z „nedaleké“ české běžecké minulosti, jako třeba Ivan Uvízl, Jiří Sýkora, Vlastimil Zwiefelhofer přiběhli z lesů, respektive z polí – a to doslova. Ivan a Vladimír začali jako orientační běžci a Vlasta trénoval svůj lehkonohý běh v hluboké oranici na polích v okolí Kdyně. A když se mu nechtělo běhat po polích, vyběhl si do lesů šumavských či do Českého lesa.

Rozdíly mezi běháním v terénu a běháním na silnici

Abyste pochopili, proč je dobré běhat v terénu, řeknu vám, jaký je rozdíl mezi běháním po silnici nebo rovných zpevněných cestách a běháním v terénu.

Běhání na silnici a rovných cestách

Při běhání po silnici a rovných cestách nemusíte dávat tolik pozor na to, kam šlapete, můžete se tedy v klidu věnovat jen tempu, rytmu vašeho srdce a dívat se v klidu, co kde lítá. Tento typ běhu je samozřejmě mnohem bezpečnější i pro váš pohybový aparát, pokud běháte technicky správně. Na druhou stranu monotónní běh může vést k tomu, že vaše smysly brzo otupí, tělo si na běh zvykne a tak se stane, že i když běháte pořád stejně, stejně daleko, stejně rychle, stejně často, najednou zjistíte, že výsledný efekt je daleko menší, než byl třeba před rokem či dvěma. Prostě vaše tělo si na podněty, kterému jej vystavujete, natolik zvykne, že už jej nechávají docela v klidu. Běhat více nemáte čas. Běhat rychleji, na to nemáte sílu a plíce. Co pak? Pak přichází čas na změnu. Tou změnou může být právě návrat do přírody. Stejně jako se vrátil do přírody v našem příběhu Petr.

Běhání v terénu

Při běhu v terénu najednou musíte hledat, kam šlapete. Vašima očima už nejsou jen oči, ale stávají se jimi i nohy. Najednou musíte řešit nejen, kam šlapete, ale i jak šlapete. Nemůžete nasadit rovnoměrné tempo a to si držet po celou dobu tréninku. Každých pár metrů pro vás znamená změnu rytmu, změnu tempa, změnu délky kroku. Co chvíli se odrážíte vzhůru nebo naopak skáčete dolů. Zabrat nedostávají jen nohy, ale i ruce, břicho, trup – prostě celý člověk. Po absolvování tréninku v terénu se budete cítit ve srovnání s tréninkem absolvovaným na silnici mnohem více zničení, na druhou stranu vaši výkonnost posune úplně někam jinam – daleko výš. Běhání v terénu vám může v tréninku docela dobře nahradit intervalový trénink. Běhání v terénu je takový fartlek, jako nic jiného. Tady si s během nebudete hrát vy, tady si běh bude hrát s vámi. A věřte – nevěřte, začne se vám to líbit. Líbit víc než běhání různě dlouhých a různě rychlých úseků, do kterých se vám nikdy nechce, protože většinou bolí. Při běhání v terénu si ani neuvědomíte, že vás něco bolí, to si uvědomíte, až trénink skončí, ale zato vás pak bude bolet úplně všechno. Z toho však nemusíte mít strach, protože kromě té bolesti vám to přinese i spoustu krásných zážitků, které byste při běhání po silnici nikdy nezažili. Nebo proč si myslíte, že trailový běh zažívá v posledních letech v celém světě takový boom?

To není móda, to je návrat k přírodě

Tak jako se v celém světě ubírá stále více a více lidí k duchovnosti, znovu objevuje podstatu života a bytí vůbec, tak ze stejného důvodu se stále více a více lidí uchyluje k trailovému běhání. Prostě najednou si člověk začíná uvědomovat, že do té přírody patří. Že do ní patří stejně tak, jako kanec, srnka, zajíc či bažant, které najednou při svých výbězích za hranice všednodennosti potkává. Najednou si začne uvědomovat, že nepotřebuje „komfort“ silnice, že je mu daleko lépe, když si trošku „hrábne“, protože pak cítí, že najednou už není jen monotónní stroj, který stačí nastavit na určité otáčky a on si pak bez další obsluhy kroutí ty „své“ kilometry, bez ohledu na to, kde se zrovna, v kterém městě, nalézá.

Trailové běhání je šancí, jak naučit děti, aby měly rády běh

Dospělý člověk není nic jiného než velké dítě. Jestliže se tohle velké dítě může naučit mít rádo běh v terénu, oč lehčí by to mělo být u dětí? To už je ale asi otázka do úplně jiného tématu. Ale mám za to, že sem patří. Minimálně proto, že naše děti přeci také musí jednou objevit, jak je běh a běhání krásné.

Trail nás učí odolnosti a samostatnosti

Silnice a zpevněné cesty nás hýčkají, stejně jako nás hýčkají životní cíle a cesty, které pro nás připravují druzí. To neznamená, že jediný správný běh je běh terénem, ale znamená to, že jednou každý z nás dospěje. Dospěje lidsky, dospěje jako běžec a pak je čas vydat se na neprobádané cesty, protože jen to nám umožní další růst.

Lidé mi často říkají: „Ty to máš dobrý, ty to máš všechno od Boha!“. Houby mám od Boha. Jediné co mám skutečně od Boha, je „neschopnost“ vzdávat se. To ostatní jsem získal právě jen pro tu umanutost – dokázat TO. NE, co dosud nikdo nedokázal, ale TO, co jsem dosud nedokázal já. V tom je podstatný rozdíl, neboť jedině tak se můžete stát vítězi – ŽIVOTNÍMI VÍTĚZI! Ne tím, že se snažíte překonávat (porážet) druhé, ale tím, že se snažíte posouvat své hranice. Tím totiž objevíte svou cestu k úspěšnosti – SVOU CESTU, kde jsi jedinečný a nejlepší, protože kdo může být lepší v tom, být lepší než jsi byl před deseti lety, před pěti lety, před rokem, včera?

Omlouvám se za malou sondu do nitra, ale byla třeba, chci-li vám vysvětlit, jak vám může trail pomoci být vždy lepší, než jste byli ještě nedávno.

Než jsem začal běhat, chodil jsem hodně do přírody, do lesů, do kopců, do hor a do polí. Už tehdy mě nebavilo chodit po širokých a upravených cestách, spíše jsem vyhledával cestičky, kterými zdánlivě chodila jen zvěř. Zkoušel jsem, zda se dá po nich někam dojít – doběhnout, a když skončily, prodíral jsem se trním, hložím, nízkým stromovým porostem, stále ve směru, kde jsem tušil svůj cíl. To mě naučilo pro život zapojovat všechny smysly, ale i všechny svaly. Ono když chvíli běžíte, chvíli se plazíte, chvíli něco přeskakujete, zjistíte, že v těle máte tolik svalů, že se vám o tom nikdy nezdálo.

Každý takovýto výlet byl pro mě doslova školou života a učil mě odolnosti a samostatnosti, stejně jako vás to naučí trail, tedy když seběhnete z širokých a rovných cest na cestičky, kde předem nevíte, co vás může na dalším kroku překvapit.

Moc dobře jsem si to uvědomil opět při Poutním ultramaratonu:::, kdy jsme druhý a třetí den probíhali Durynským lesem, respektive běželi po Rennsteigu. I když to byla značená, velmi dobře značená cesta, tak na ní číhalo na každém kilometru překvapení. I když jsem si v duchu často říkal (přeskakujíce kořeny, při běhu kamenným korytem, jímž proudí jarní vody, nebo voda po velkých deštích, probíhajíce travou, obilím sahajícím až k ramenům…): „Ti, co to značili, snad nikdy neběhali“, (a určitě neběhali, vždyť to je poutní cesta – cesta, na níž máte jít hluboko do sebe a poznat svá nejvnitřnější zákoutí), tak pak mě došlo, že právě o tom to je.

Často vedla totiž na dohled této cesty silnice či cesta pro kola, stačilo jen překonat několik metrů a člověk mohl běžet pohodlně, jak je většinou zvyklý běhat. Pohříchu jsme ale také zjistili, když se nám nechtělo přeskakovat jednu kaluž za druhou nebo mezi nimi kličkovat, a zběhli jsme na tu pohodlnou cestu, že ta pohodlná cesta někam najednou zahýbá a vede úplně jinam. Stejně jako se nám to děje v životě, když chceme něco ošulit, tak zjistíme, že jsme si tím šulením vůbec nic neusnadnili, spíše naopak.

Takže až vyrazíte na svůj trail, mějte se svou cestou „svatou“ trpělivost a vytrvejte na ní, i když těsně vedle vás povede rovná cesta. Zachovejte se podle hesla: „Když si můžeš vybrat ze dvou cest – zvol si tu těžší!“ odměnou vám bude dobrodružství, při němž poznáte své hranice fyzické i psychické a buďte si jistí, že jednu se vám tahle zkušenost rozhodně šikne.

Užijte si krásné léto, těším se, že se s vámi někde překvapivě potkám, až se naše trailové cesty protnou!

(zdroj:http://www.bezeckaskola.cz/)

 

Konání akce umožnil podnik Lesy České republiky, s.p.